Poradna: Darování příkazem ?

Dobrý den, před měsícem zemřel můj dědeček. Po mém zemřelém otci jsem nyní dědečkovo dědicem. Druhým dědicem je dědečkovo dcera, sestra mého zemřelého otce. K věci, dědeček mi půl roku před jeho smrtí daroval do mých rukou finanční hotovost. Daroval mi ji z vlastní vůle a s vysvětlením, že jeho dcera již velkým obnosem Kč 200 000,- a pak Kč 100 000,- od něho dostala také. Chtěl tak vyrovnat spravedlivě podíly, aby dcera nebyla zvýhodněna. Onu částku, kterou daroval bez písemné smlouvy mě, jen ústní darování s financemi, označil za mojí a vyjádřil své přání, že pokud budu souhlasit, ať za její část nechám opravit i všechny, řádově tři, rodinné hroby, že na dceru spoléhat nemůže. Cenový rozpočet je zatím kamenickou firmou zpracován na Kč 80 000,-, při dodržení mého slova mi z darované částky zůstane Kč 110 000,-. Pro vlastní potřebu, pak už dar skutečný. První otázka zní, mohu i bez písemné smlouvy obhájit dědečkovu prosbu o opravy jako o DAROVÁNÍ PŘÍKAZEM ? Jde mi o to, že dcera jednak zapírá, že ony peníze dostala, obviňuje posmrtně dědečka ze lži a dělá si nárok na polovinu peněz, které děda dal před půl rokem mě. Prý je mám dát do dědictví. Přesněji může zapírat oněch 200 000,-, které nemůžu nijak prokázat, dalších 100 000 mi kdysi neprozřetelně přiznala. Tak o nich s ní mohu např. před soudem coby v rámci mého svědectví polemizovat. Ale důkaz v ruce nemám, jelikož děda vždy vše řešil darováním bez smlouvy v hotovosti. Nebo při darování příkazem musí jít o písemnou formu ? Ráda bych obhájila, že když jsem peníze dostala, jsem si vědoma toho, že byly jak pro mě, tak pro mne i s příkazem, že splním dědovu vůli. Vím, že se tak nedostanu na spravedlivou polovinu peněz od dědy rozdělené mezi mne a tetu (ona celkem 300 000,-, já po odečtení nákladů na opravy 110 000,-), ale čisté svědomí mi za to stojí. Chtěla bych jen zjistit, jak mohu mě darované peníze před ní uhájit před soudem, jelikož si na ně začala dělat nárok v ještě neskončeném dědickém řízení, obviňuje mne, že jsem je nepřiznala do pozůstalosti, že mi je děda nedal, ale já je bez nároků držím (jak bych se k nim asi dostala bez dědova souhlasu, to asi neřeší). Věřím,že mne dá k soudu, a tak nevím, za co vzít. Ona dostala, já jsem dostala, v důsledků méně, protože morálně splním dědovi přání, ve kterém mi důvěřoval. Ale poradit si s její chamtivostí moc dobře neumím. Neumím si představit, že ještě budu platit soudní výlohy, když jen řeknu, že nemám na peníze doklad a nemůžu prokázat, že děda chtěl hroby opravovat, na to mi je částečně daroval. Kdybych svůj morální pocit mohla podtrhnou nějakým právním modelem, hledám texty na netu, tak by se mi asi hájilo lépe. Děkuji za odpověď. Klára