Poradna: Včera v podvečer zemřela moje téměř 90letá babička

Dobrý den, včera v podvečer zemřela moje téměř 90letá babička doma, v milujícím rodinném kruhu. Přijela záchranná služba, lékař konstatoval exitus, předal nám list s čísly na pohřební služby s tím, že babičku nemáme oblékat, pouze připravit oblečení na její poslední cestu. Zavolali jsme na pohř. službu k nám nejbližší a to, co se dělo po té, nemá obdoby. Přijeli dva muži - jeden velmi, velmi nerudný. Již do telefonu byl velmi nepříjemný, že si dovolujeme volat v pátek večer, ale po příjezdu přišel do pokoje s babičkou, odhrnul peřinu, kterou byla přikrytá a odešel s tím, že rakev nepřichází v úvahu. Přikryla jsem ji. Pak z jejího nahého těla odhodili peřinu, jeden ji chytil za ruce, druhý za nohy a vlekli ji po zemi ven. Podotýkám, že vše viděla moje maminka - dcera zemřelé, já, moje sestra a její 3 dcery ve věku 12 a 13 let, můj otec a strýc - syn zemřelé. Začli jsme se bránit, že rozhodně nedovolíme takto neuctivé jednání, ale oni nás odstrčili stranou a táhli nahou babičku ven po schodech - podotýkám, že z venku je do pokoje velmi dobrý přístup a nebyl by problém ani s rakví, natož s lehátkem, ale takovéto jednání nám přijde žalovatelné. Moje maminka - velmi nemocná se zhroutila a neteře byly v šoku. Ostatně - všichni! Moje babička byla věřící, chtěli jsme pohřeb v kostele, onen dotyčný na nás jen štěkal, že víkend nepřichází v úvahu, že můžeme mít obřad jen ve čtvrtek! To vše se dělo okolo půlnoci. Dnes jsme zařídili převoz babičky do jiného pohř. ústavu, kde se o ni postarají s úctou, jakou si mrtvý člověk zaslouží, ale můj dotaz je, jak zabránit tomu, aby tuto strašnou zkušenost zažili nějací další pozůstalí. Jedná se o pohřební ústav v Nymburce a tím dotyčným ...nemám pro něj pojmenování, byl majitel tohoto ústavu - jistý pan Šimek! Myslím, že i zemřelý člověk má právo na úctu - a pozůstalí též. Ještě chci podotknout, že moje sestra pracuje přes 20let ve zdravotnictví a to na oddělení, kde lidé zkrátka umírají. Ale i ona - ač je "zvyklá", byla v šoku a křičela na ně, že tohle ještě v životě nezažila. Chápeme, že žádná omluva ani soud nám babičku nevrátí, ale nejhorší je, že naše poslední vzpomínka na milovanou babičku je ta, jak ji nahou vlíknou dva cizí neurvalí chlapi, z nichž jeden křičí, že máme být rádi, že ji taky mohli strčit do pytle (jenže to by alespoň nebyla úplně nahá....)!